Při nepříznivých adhezních podmínkách trpí klasické uspořádání hnacího ústrojí (motor a převodovka vpředu, pohon zadních kol) koncepčním nedostatkem v podobě problematického přenosu hnací síly z kol na vozovku. U klasického uspořádání nejsou zadní kola při akceleraci dostatečně zatížená. Částečně lze tento handicap kompenzovat dodatečným zatížením v podobě pytle písku nebo dalších cestujících, kteří svou přítomností změní rozložení hmot na obě nápravy. Toto řešení je však spíše nouzové a obecně téměř nepoužitelné. Proto se konstruktéři ve snaze vyrovnat hmotnostní zatížení přední a zadní nápravy rozhodli pro oddělení motoru a převodovky. Vzniklo tak nové málo používané uspořádání hnacího agregátu s názvem Transaxle.

ilustrační obrázek uspořádání Transaxle

Uspořádání Transaxle je oblíbené u luxusních nebo supersportovních vozů, které chtějí zůstat věrné klasické koncepci. Motor se spojkou jsou uloženy vpředu a převodovka s rozvodovkou jsou posunuty až k zadní nápravě. Přenos točivého momentu od motoru je zajištěn dlouhým několikrát uloženým hřídelem. Výsledkem je příznivější rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravu. Uspořádání Transaxle má např.: Mercedes SLS AMG, Nissan GTR nebo dnes historické Porsche 924.

Text: Jan Sajdl
Foto: www.niot.net
Klíčová slova: pohon transaxle, uspořádání pohonu, transaxle